top of page

Karel Holomek

Jeden z respondentů, který na vlastní kůži jako malý kluk zažil druhou světovou válku. Narodil se na Moravě v roce 1937 a dětství prožil v Miloticích u Kyjova. Většina členů jeho rodiny zahynula během války v koncentračních táborech. On sám si pamatuje ukrývání, bombardování a těžké podmínky. V období komunismu i po jeho pádu se aktivně zasazoval a zasazuje o práva a pozdvižení Romů. Je předsedou občanského sdružení Společenství Romů na Moravě.

Gejza Horváth

Narodil se na Moravě v roce 1948 v Písečné v okrese Šumperk, kde žil do svých pěti let, a pak se s rodiči přestěhovali na východní Slovensko. Je úspěšným muzikantem a hudbou se živí celý život. Díky svému povolání měl možnost poznat různé společenské vrstvy a život v zahraničí i v období komunismu. Demokracie je podle něj velmi perfektní idea, ale Romům nepřinesla mnoho dobrého. Vidí úpadek ve vztazích s majoritou, společenském postavení Romů, za což viní především práci médií a špatně nastavené zákony. 

Boženka Horváthová

Narodila se v roce 1947 na Slovensku v osadě Kolínovce. Ráda si vzpomíná na své dětství na Slovensku i na stěhování do České republiky. Obzvlášť ráda měla školu a všechno, co s ní souviselo. Tato láska ji zůstala i později, kdy se stala učitelkou v mateřské škole. I když na komunismus nemá špatné vzpomínky, myslí si, že dnes je situace lepší hlavně pro mladé lidi, kteří teď mají mnohem víc možností.

Věra Khaouni Ivicová

Narodila se v roce 1962. Své dětství a mládí prožila v období komunismu. I když se aktivně zapojila do revolučních událostí a současnost by neměnila, považuje minulost za období, kdy byli vztahy mezi lidmi na dobré úrovni a život byl v něčem jednodušší.

Karel Landori

Narodil se v roce 1950, celý život přežil v Brně. Vyrůstal v oblasti dnes vyloučené lokality, ve které se ale prý kdysi žilo „moc dobře“. Rád vzpomíná na časy minulé a sám sebe označuje za pozorovatele věcí a událostí kolem sebe. Kdysi prý byly vztahy Romů a gádžů mnohem lepší a dnes mu chybí přijetí od gádžů a větší pospolitost u Romů.

Čeněk Růžička

Narodil se v Rochlicích v okrese Liberec v roce 1946. Pochází z komunity původních českých kočovných Romů. Během komunismu pracoval jako kameník a pomáhal Romům získávat odškodnění. Po revoluci obchodoval se starožitnostmi. Životní změnu mu přineslo zjištění v roce 1998, že jeho matka byla během války držena v pracovním táboře v Letech u Písku.  Od té doby se aktivně snaží šířit povědomí o romském holokaustu, chodí přednášet do škol a vzdělávat i učitele. Je také členem rady vlády pro záležitosti Romů. Podle něj je důležité, aby se lidé nenechali strhávat do davových šíleností, ale aby se snažili žít čistě.

Ignác Zíma

Narodil se na Slovensku v obci Kopčany v okrese Senica v roce 1938. Pracoval u železnice a vystudoval železniční průmyslovou školu. Po roce 1970 se přestěhoval s rodinou do Brna a stal se novým tajemníkem Ústředního výboru Svazu Cikánů-Romů. Po ukončení jeho činnosti se vrátil na dráhu a stal se inspektorem pro Jihomoravský kraj, kde pracoval třináct let. Po revoluci se díky znalosti romštiny stal prvním romským pracovníkem nově vzniklého Úřadu práce.  Věnuje se výzkumu romského jazyka, dlouhá léta v této oblasti spolupracoval s Milenou Hübschmannovou. Romštinu vyučoval na Masarykově univerzitě do vysokého věku. 

Anton Lagryn

Narodil se v Chebu v roce 1947. Jako jeden z mála v České republice pochází ze skupiny Sintů, v dětství procestoval se svou rodinou celou republiku vozem.  Jeho rodiče si prošli koncentračními tábory, jejich život pak byl do velké míry poznamenán i omezeními, které přinesl komunistický režim. Pan Lagryn nám řekl hodně i o životě kočovných Romů, o romských hodnotách a tradicích.

VIDEO ROZHOVORY

AUDIO ROZHOVORY

Další respondenti, kteří se s námi podělili o své vzpomínky na diktafon:
Simona (Brno)
Přepisy audio nahrávek s respondenty jsou součástí souhrnného reportu za ČR, který naleznete zde.
bottom of page